Ať tak či onak, po měsíci pravidelného a napjatého sledování Aukra, se objevilo právě to vhodné Kolo pro mě. A já mohla hned při zpáteční cestě od prodejce poznat Prahu novýma očima - očima kolaře.
A zdá se mi, že hned na poprvé jsem poznala mnohé radosti i strasti pražského cyklisty. Na jednu stranu pohodovou cyklostezku podél Vltavy, ale taky nečekaně malý ostrůvek při čekání na zelenou, z ničeho nic končící cyklostezku před divadlem Fidlovačka. Potkala jsem různé typy cyklistů a absolvovala slalom mezi inlinery. Děsila se toho, že jestli mě nenabralo tohle auto, udělá to při předjíždění hned to další a na konci cesty si přála mít "kolo-koloběžku", na které by bylo legální jet po chodníku.
Ale přesto všechno, musím přiznat, že mě jízda ve velkoměstě na kole dostala. Byl krásný podvečer babího léta a Tom Hodkingson jakoby mi četl myšlenky:
"Jízda na kole přináší osvěžující pocit svobody a soběstačnosti, spolu s příjemným pocitem, že zbytečně neutrácíte peníze. Proplouváte městem, jste v něm, ale nepatříte mu, prožíváte ho, ale neovládá vás."
Škoda, že ani přes to si to na kole po městě moc často nevyrazím. Strach z pražských řidičů je prostě větší. Snad se ho brzy zbavím a vydám se na cestu proti proudu času. :-)
Cycle of Life from Bikeminded on Vimeo.
---Použitá fotografie: Pörrö, 2008; Flickr.com. Licence: CC BY-NC-SA
Použitá citace: Toma Hodkingson: Jak být volný. Překlad Zdeněk Hnilička, vydavatel Jota, 2011.
Žádné komentáře:
Okomentovat