neděle 22. prosince 2013

Óda na balení dárků


Kamarádka si stěžovala, jak nesnáší balení "měkkých" dárků. Nejraději by byla, kdyby tuto činnost udělal někdo za ní.
Klidně bych se přihlásila.

"Měkotiny", neboli dárky v podobě oblečení, nepovažuju při balení zdaleka za největší zlo. Co třeba taková lahev vína?

Ale především - balení dárků patří k mým neoblíbenějším předvánočním činnosem. Překonat předvánoční úklid nedá žádnou práci, ale u mě balení dárků drtivě vyhrává i nad pečením cukroví nebo výrobou vánočních dekorací.

Ne, že bych při něm byla kdovíjak nápaditá. Ke spokojenosti mi stačí obyčejný dekorativní papír. Často loňský. Nebo i předloňský.

Přesto si při balení dárků připadám výjimečně. Jako vysoce zodpovědný konstruktér vybírám a stříhám právě ten kus papíru, jehož velikost nejlépe odpovídá danému předmětu. A snažím se ho přehýbat právě tak, aby byl výsledek co možná nejsymetričtější.

V případě již použitých papírů je také nanejvýš důležité dbát také na to, aby byly co nejvíce skryty loňské spoje. A samozřejmě jmenovky. Zapomenuté loňské nápisy stojí za nejdenou veselou vánoční historkou.

Zároveň si u toho všeho představuji, jak obdarovaný dárek rozbaluje, jakou asi bude mít z věci radost nebo jak moc bude překvapen. Vím, že brácha papír roztrhá, tak aby se k samotnému dárku dostal co nejdříve. Naopak mamka dárek rozbalí co nejopatrněji, aby papír co nejméně poničila. A já ho mohla zase příští rok použít, A připadat si jako veledůležitý konstruktér...

---

Foto: Stephan Geyer / Flickr.com - Licence: CC BY-NC-ND 2.0

pátek 20. prosince 2013

Vločkománie II. (dárkové balení)

Krabička plná bílých vloček pro setřičku.


A červenobílé vločky pro kamarádku (na fotografii jen paběrky, které se do krabičky "nevešly").

pátek 13. prosince 2013

Ptačí reality show z plzeňského krmítka

Plzeňská záchranná stanice má na svých stránkách úžasné prokrastinátko. Obzvláště pro ty, co nemají za oknem vlastní krmítko.

Někdy je prázné, jindy je tam hotový ptačí hodokvas. Přilétá tam tolik druhů, že stručný přehled nejběžnějších ptáčků prostě nestačí. Snad s určováním pomůže kniha.

http://195.122.213.243:10080/jsv/viewer.html


středa 4. prosince 2013

sobota 2. listopadu 2013

Vločkománie I. (a pár rad pro další nezkušené "škrobiče")

Sice ještě nesnaží, ale na mém parapetě se už během babího léta zabydlely skoro dvě kupy sněhových vloček. Na rozdíl od těch opravdových, ale nestudí, naopak hřejí. Jsou totiž ze zbytků různých vlněných, směsových a kdojíjakýchještě přízí.




Už skoro jako na Vánoce :-)


Všechny jsou uháčkovány podle knihy Sněhové vločky od Caitlin Sainio.


Jako začátečník jsem se s nimi v některých momentech doslova prala. A na některých je to bohužel vidět. Co bych poradila všem ostatním, které se vrhnou na jejich háčkování, vypínání a škrobení?

1. Dobře zapošívat. Škrob sice lepí, ale uzlík nenahradí.

2. Pečlivě vypínat. Opravdu souměrné vypnutí udělá i z "chudinky" pěknou vločku, naopak odfláknuté a podceněné vypnutí dokáže pěkně uháčkovanou vločku zmetek.

3. Pozor na špendlíky. Některé mají sklon rezivět. U větších vloček vypínaných na polystyrenu a dalších měkkých materiálech je lze naštěstí nahradit třeba dřevěnými párátky.

4. Sadu do jednoho roztoku. Alchymii dávkování škrobu jsem ještě zcela neodhalila. Navíc čím je škrob starší, tím hůře se odměřuje. Některé vločky byly měkké, poddajné, jiné zbytečně tvrdé. Každému vyhovuje něco jiného. Ale pokud budete dělat sadu vloček třeba jako dárek, dělejte je na jeden zátah a namočte je do toho samého roztoku, aby byly naškrobené podobně.

5. Pozor na tmavé umělé příze. Na ně dávkujte škrobu jen pomálu a dobře je vyždímejte. Jinak na nich zůstane viditelný bílý povlak, kterého se nejde jednoduše zbavit. Snad jen znovu rozmočit a naškrobit znovu.

čtvrtek 17. října 2013

Já (a) truhlík

Jsem to ale truhlík, tvořím, ale na blogu to vůbec není vidět. Doslova.

Tak alespoň jedna rychlá podzimnězimní dekorace na okno.

pátek 6. září 2013

Fraktura háčku

O víkendu jsem háčkovala, co mi ruce stačily. A ohrožovala jsem tak nejenom své zápěstí, ale i háček samotný.

Zápěstí vydrželo, háček nikoliv.

pondělí 26. srpna 2013

Chvála svádění, kniha, která radí i provokuje

Měla bych číst více knih od francouzských autorů. Nevím, jestli někdo jiný dokáže psát o lásce, svádění a sexu tak, jako by se vůbec nechumelilo. Nebo tak, že jde mráz po zádech, i když je léto a do chumelení daleko.

Knížku Chvála svádění snad mohl napsat nikdo jiný. Xavier Deleu a tajemná Véronique J. v ní nejprve představují dva slavné svůdníky historie - Don Juana a Giacoma Casanovu, aby se pak na základě výpovědí pustili do klasifikace současných svůdníků, jejich charakteristiky, životních příběhů a strategií, jak že to svádí oni a jak naopak svádět je.

Ano, lifestylové i jiná média zkrátka seznamy a jednoduché návody milují a tato kniha se jim trochu podobá. Nikdo ai nebude úplně čistý "typ svůdníka", ale koho by nepotěšilo, že není jediný, kdo má srdce na dlani a přesto usíná sám nebo ho nezaujaly životní peripetie skutečné nymfomanky. Dozvíte se, jaký rozdíl je mezi pouhou milovnicí románů a romantiky tělem a duší, lidmi se zábranami, komplexy nebo lidmi, pro které je čistota na prvním místě.

Kniha ukazuje i odvrácenou stranu svádění, ne vždycky jsou totiž pohnutky k němu důkazem lásky nebo alespoň náklonosti k tomu druhému. Doufám, že na "perverzního intelektuála" nebo rádoby "samaritána" nikdy nenarazím, nebo můj muž na pravou "děvku".

Není lehké uspokojit ani byznysmena, workoholičku nebo zbožňovatele idolů. Snad jen ženy odproštěné od předsudků stojí za to...

Kniha provokuje k tomu, vyrazit do ulic a flirtovat. Zadanému člověku může přijít dokonce i na chvíli líto, že je mu (nebo by mělo být) poznávání nových milostných partnerů zapovězeno.

Ale není třeba zoufat, kniha myslí i na ně. Poslední kapitola patří manželskému svádění. V jednom se však liší. Chybí v ní převyprávěný příběh ze života, jaký je v ostatních kapitolách.

Každý si ho ale může napsat ve svém životě sám...

---

Foto: Sousoší "Flirt" v Kreislehrgarten v německém Steinfurtu; http://www.kreis-steinfurt.de/

úterý 6. srpna 2013

Háčkované pouzdro na mobil

Všechno zlé je k něčemu dobré, takže když jsem po dvou a půl letech ztratila své háčkované pouzdro na mobil, musela jsem si uháčkovat nové. Hezčí, lepší...

Není sice tak příjemné na omak, ale je propracovanější, má vzor. Vždyť to první byl jeden z mých prvních háčkovaných pokusů, pouze z nejistě tahaných dlouhých sloupků.

čtvrtek 18. července 2013

Duet v cigaretovém duchu

Má první reakce na tuto píseň byla: proč bych měla poslouchat nějakou písničku o cigaretách, když jsem je nikdy nekouřila, nekouřím a kouřit nebudu. A byla to reakce hodně povrchní a ukvapená.

Ta písnička totiž není žádnou ódou na cigarety, ba naopak.

Na svědomí ji má novozélandská zpěvačka Chelsea Nikkel, alias Princess Chelsea, a Jonathan Bree ze skupiny The Brunettes. Ve svém duetu se na tuto (ne)příjemnou závislost nezaměřují tradičně z pohledu zdraví, ale neotřele, z pohledu partnerských vztahů.

Tušili jste, že jen v roce 2010 se na Novém Zélandu rozešlo více než 420 párů právě kvůli problémům souvisejícím s kouřením cigaret?



“In 2010, over 420 couples in New Zealand split due to problems associated with cigarette smoking.”

pondělí 15. července 2013

Šumava melancholická

Na jedné straně optimističtí vědci důvěřující šumavské přírodě, že si se všemi perpetiemi v podobě, kůrovce, vichřicí i ne vždy moudrého člověka, poradí. Přírodovědci vidící příležitost dát přírodě znovu alespoň na části území svobodu, ať ukáže svoji sílu a obnovovací schopnost.

Na druhé straně nešťastní lesníci vidící zkázu lesů, zmařenou práci svých předků a zbůhdarma odumírající a tlející kubíky dřeva. Někdy dokonce hovořící o krajině jako ve Vietnamu nebo apokalyse. Jakoby odmítali přes uschlé stromy vidět znovu rodící se les.

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale důvěřuji přírodě. Věřím, že tak jako fénix z popela i z těchto polomů, pasek a souší zase vyroste zelený, silný, ale spíš ještě silnější a odolnější, les.

Přiznávám, že mi i tyto suché lesy přijdou krásné. Svým vlastním trochu smutným melancholickým způsobem. Je to jako procházet se po hřbitově, kde leží i ti největší velikáni. Můžeme po nich truchlit, stýskat si, ale má to svůj smysl, má to tak být. Jejich konec není nic jiného než začátek něčeho nového.

A můj přítel fotograf? Ten to samé cítí ještě silněji. Zelený upravený les, to je přeci nuda. :-)



Zelený les


"Žebra" jednoho z velikánů


Mrtvý les?


Nová generace...


...roste


...a sílí


Suché stromy k Šumavě tak nějak patří. Vždyť národní park má jeden dokonce i ve svém znaku.


pátek 5. července 2013

Začátečničina hra v kostky

"Pokud s šitím začínáte, tak se kostkám a pruhům raději vyhněte. Musí se totiž na všecha švech setkat a to je dost obtížné."

...píše v nejedné chytré knížce o šití.

Ale co máte dělat, když kostky zbožňujete?

No, nebát se toho. :-)

Poprvé to jakžtakž vyšlo, podruhé jsem se o soulad kvůli nedostatku látky ani nesnažila, a potřetí... Malý velký zázrak.

Asi proto, že jsem od kraťasů na doma střižených (podle Burdy 6/2011) ze staré pánské košile vůbec nic nečekala.


sobota 22. června 2013

Motýli na skle malovaní

(a než jsem je stihla vyfotit, už také bohužel poněkud vyšisovaní)

Malování na sklo mě dříve nijak neoslovovalo. Šablony, podle kterých se většinou tvoří, mi přišly nejen příliš dětské, ale hlavně nehezké. A celé mi to vlastně přišlo takové umělé.

Když mě ale mamka poprosila, abych ji namalovala pár (opravdu jen dva) motýlky do zimní zahrady, souhlasila jsem. Tím spíš, že zároveň možná i ochráním ptáky před nárazy do prosklené stěny.

Koupila jsem barvy, vytáhla místo přiložených šablon (opět v mých očích nepoužitelných a navíc v nich žádný motýl ani nebyl) staré omalovánky a dala se do tvoření.

Původní záměr byl vytvořit motýly co nejméně pestré, prostě takové, jaké jsou v české přírodě. Jenže tvořte si hnědásky a babí oka, když nemáte hnědou barvu. Ale zato máte spoustu fialové, růžové z filtry... Prostě jsem neodolala, vytváření motivů na sklo mě navíc nečekaně chytlo a k mamčinu zděšení vzniklo osm neexistujících tropických motýlů pestrých barev.

Jak už jsem napsala, za ty tři týdny pod slunečními paprsky už trochu vybledli. Já už se ale nemůžu dočkat až budu na podzim tvořit novou dekoraci - tentokrát padající listy.



čtvrtek 16. května 2013

sobota 27. dubna 2013

DIY: Náhrdelníky ze starých knoflíků

Dlouho jsem nic nenapsala, jen co je pravda. Ale když je tak hezky...

Období šátků a šál vystřídala doba náhrdelníků a já se nechala inspirovat opět Burdou.

Náhrdelníky je možné vyrobit z knoflíků dírkových i tunélkových. Jak je komu libo.








pondělí 8. dubna 2013

Óda na gramofonové desky


"Březen - za kamna vlezem, duben, ještě tam budem," říká se a letos to platí dvojnásob. I když možná se už dnes konečně zablýskalo na lepší jarní časy.

Zatažená obloha a lezavé počasí ale nemusí znamenat nutně i zamračený obličej a chladný výraz. Co vytáhnout z útrob sklepa či výšin půdy stařičký gramofon a zaposlouchat se do starých šlágrů?

Ze spolubydlícím si děláme legraci, že jsme domácnost s největším počtem gramofonů. V kadém pokoji bychom moli mít jeden. Kolega v práci namítá, že na gramofonu nelze přeházet pořadí skladeb. Ale mě to nijak nevadí. Dokonce naopak. Copak není fajn vědět, jaká melodie následuje a předbroukat si v duchu první tóny? Nebo se navíc zaposlouchat do všeho toho šumění, šustění, chrastění, praskání, které na desce vytvořil zub času...

A navíc gramofonová deska se jen tak nevypálí! :-)

---

Foto: Petras Gagilas, 2008. Flickr.com. Licence CC BY-SA

úterý 2. dubna 2013

Kostkované ráno s hula hoop

V příspěvku o životě bez internetu jsem psala, jak šiji, co mi jehly stačí. A v prvním lednovém článku zase slibovala - sobě i svým čtenářům, že se budu věnovat hoopingu - v životě i na blogu. V dnešním příspěvku přináším obojí. Zkrátka: dvě mouchy jednou ranou.

Na fotografiích z jednoho březnového sobotního dopoledne jsem já a můj hula hoop v akci.

A na sobě mám světlemodré kostkované kalhoty ušité podle Burdy. Střih měl jeden puntík (tedy patří k těm nejlehčím), nicméně kapsy nejsou ušité úplně "pravě ořechově".

          

pondělí 25. března 2013

Líto, líto nesu...


"Líto, líto nesu,
až se celá třesu.
Ráno jsem nic nesnídala,
protože jsem pospíchala,
abych něco dostala."


Jsem z emancipovaného kraje. Týden před Velikonocemi, na Květnou neděli na Náchodsku totiž vyráží na koledu ženy. Nenosí se pomlázka ale "líto" - větvička z jehličnatého stromu ozdobená mašlemi. Taková věc nemá sice takový švih jako pomlázka, ale zase dokáže pěkně poštípat. Však by muži a chlapi mohli vyprávět. :-)

Pravděpodobně je to místní varianta k symbolickému přinášení léta (líta), o kterém se píše tady nebo tady. :-)

"Litovat" po sousedech a spolužácích jsem chodila jako dítě školou povinné a letos jsem se k ní po dlouhé době vrátila. A myslím, že jsem tento lidový zvyk docenila právě až nyní. Sladkosti, které se za koledu dostávají, mám ráda pořád, a nyní jsem už pohoštěna i něčím ostřejším. Ale především - je to sympatická "babská jízda", kterou si, jak se zdá, užívají i muži. :-)

P.S. Líto jsem si bohužel nevyfotila a na internetu pěknou fotku nenašla. Budu to muset napravit příští rok. :-)

---
Foto: Paul Moody/Flickr.com. Licence CC BY-NC

středa 20. března 2013

Jaro, léto, podzim, zima... Jaro!

Právě nyní, 20. března 2013 v 12.01 SEČ, začíná astronomické jaro! Právě střídání čtyř ročních období je na mírném podnebném pásu to, co bych ani za nic neměnila. Ani za teplé kraje, ani za spoustu sněhu na horách a severu. Líbí se mi ta pestrost, ty proměny. Každý rok stejné a přeci jiné.

One year in 40 seconds from Eirik Solheim on Vimeo.

neděle 17. března 2013

Jehelníček aneb Kytka, která zaručeně nezvadne

Nejdřív to byla jen obyčejná dekorace a lá líný patchwork.



Později našla, ale své praktické uplatnění. A stal se z ní kaktus, který doopravdy píchá. :-)


sobota 9. března 2013

Když prší déšť


Prší. Nebe se zatáhlo, nikomu se nechce ven. Nebo alespoň mně. Chci být doma a poslouchat bunování dešťových kapek na parepet nebo do oken. Ale neslyším je.

Pozitiva i negativa plastových oken byla už rozebrána na mnoha jiných místech. Jsou pěkná, jsou ošklivá. Dobře izolují, příliš izolují. Zabraňují hluku, není přes ně nic slyšet. Není přes ně nic slyšet!

Ano v mnoha ohledech je to spíše klad, ale člověk pak neslyší ani to pěkné. Například déšť.

Přitom je to zvuk tak libý. Existují dokonce stránky, kde prší neustále. Ideální pro chvíle splínů a melancholie nebo dobu, kdy člověk nemůže vyběhnout ven a nechat se osvěžit či úplně promočit přirozeným deštěm. Ale nejen pro ně.

---

Foto: @Doug88888, 2009. Flickr. Licence: CC BY-NC-SA

pondělí 4. března 2013

Monoskop - koláž z nepovedených fotografií

Koláž patřila už od základky k mým oblíbeným technikám. Bohužel se k ní dostanu jen občas. Ne, že by se nedostávalo materiálu, lepidla nebo nůžek. Spíš nápady jsou nedostatkové zboží.

Nápad na monoskop ze starých nepovedených fotografií, které se do alb nepoužily, jsem nosila v hlavně dlouho. Ale jeho čas přišel až loni na podzim.

Od té doby mi dělá radost. Je tam velká část mých blízkých.






pátek 22. února 2013

Oprásklá ďouka z Podkérkonoší!



Český Honza, ať už to byl ten chytrý nebo ten hloupý, šel vždycky do světa na vyučenou. I já musela asi vyrazit do světa. Proto, aby se ze mě stala hrdá Východočeška. :-)

Miluju pohled na Krkonoše, mám respekt z mocného Krakonoše a nedám dopustit na naše východočeské nářečí. Že tahá za uši? Ano, ale v čem je horší než nářečí moravská, na která jsou jejich uživatelé patřičně hrdí.

Jak "poudal" v televizi Martin Dejdar, my na východě tu opravu máme "kuře s rejžej" a kytku za "televizej".

Nebo ještě lépe slovy Karin v jedné diskuzi: "S mrkvej jdu naší ulicej a hejbu přitom myšej. Hodím ji voknem tátoj a pak jdu k doktoroj." Nebo vzpomínka Chany: "Dej to psój; sousedovic ďouče přišlo na besedu, no toť".

A jak píše Elena.e na stejném místě: "Babička ještě říkala dej slepicum a nakrm králici."

"Však jo," tak mluvila i naše babička.

Ale půjdem i k "cizincom": Při pohledu z okna myslím na maminku z jižních Čech a její "pade sníh". Ale pozor, i Google tomu rozumí. :-)



---

Fotografie Krakonoše: Petr & Bara Ruzicka, 2006; Flickr. com. Licence: CC BY-NC

čtvrtek 14. února 2013

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...